O autorovi
Prof. Reuven Feuerstein se narodil v Botosani v Rumunsku v roce 1921 v početné rodině (devět dětí) profesora judaistiky. Vyrostl v severovýchodním Moldavsku, v oblasti se silnou židovskou tradicí. V Bukurešti vystudoval učitelství a psychologii. Ve druhé světové válce byl zatčen gestapem, ale podařilo se mu utéci. Pracoval v ilegalitě a pomáhal při organizování útěku židovských dětí do zahraničí. V roce 1944 emigroval do Palestiny, dnešního Izraele, kde pokračoval ve studiu psychologie. Začal pracovat s dětmi a adolescenty, kteří do Palestiny přicházeli z uprchlických táborů z celého světa. Feuerstein se nevěnoval dětem jen jako učitel, ale svým svěřencům byl i vychovatelem a náhradním rodičem. Mnohé z dětí ztratily vše, i své domovy a rodiny. Feuerstein tehdy čelil velké výzvě: pomoci těmto dětem, které pocházely z různých koutů Evropy, Afriky i Asie a vyznačovaly se značnou kulturní růzností, diversitou, najít znovu chuť do života a zároveň jim dát vzdělání a umožnit jim chodit do školy. Mnohé z těchto dětí vůbec nikdy do školy nechodily a na základě manifestovaných výkonů a chování – prokazovaného nízkými skóry v testech inteligence a školními neúspěchy - byly považovány za nezvratně vývojově retardované.
Feuerstein odmítl přijmout toto zjednodušující pojetí mentální retardace. Zjistil, že jeho svěřenci mají mnohem více učebních potencí než dokládaly tradiční inteligenční testy. Deficity v kognitivním vývoji těchto dětí Feuerstein připisoval nedostatku adekvátního zprostředkovaného učení. Základním problémem, jak se Feuerstein domníval, byla absence kulturního přenosu, transmise, způsobená rozvraty v důsledku války. Takto Feuerstein formuloval hypotézu kulturní deprivace jako příčiny deficitního vývoje kognitivních funkcí.
V letech 1946-49 odjel do Švýcarska (působil ve funkci ředitele Psychological Services of Youth Aliah - psychologické služby pro mládež, která se rozhodla pro emigraci do Izraele- byl zodpovědný za výběr budoucích pracovníků, kteří se věnovali židovským imigrantům z Maroka, Tuniska, Alžíru, Egypta a Evropy v Izraeli), kde navštěvoval přednášky K. Jasperse, C. G. Junga a L. Szondyho. Pak přešel do Ženevy. Tam studoval u Jeana Piageta a Andrého Reye. Již tehdy, po svých zkušenostech s prací s kulturně deprivovanými dětmi, Feuerstein s Piagetem nesouhlasil v zásadní otázce vývojové psychologie. Podle Piageta je vývoj kognitivních funkcí výslednicí zrání a zkušeností s objekty. Probíhá spontánně a je na vychovateli a učiteli, aby tento vývoj respektoval. Podle Feuersteina je klíčová interakce mezi lidmi. Tuto interakci označoval jako zkušenost zprostředkovaného učení a připisoval jí hlavní roli v procesu vývoje kognitivních funkcí. Mentální vývoj dětí i dospělých je možné ovlivnit a akcelerovat. Proto později napsal monografii s názvem Miluješ mě! Nepřijímej mne, jaký jsem (You love me! Don´t accept me as I am), v níž zřetelně popisuje jeho přístup k dětem s nedostatečně rozvinutými poznávacími dovednostmi. Později své představy konfrontoval i s pracemi L.S.Vygotského.
Toto téma zpracoval později ve své doktorské práci, kterou obhájil na Sorbonnské univerzitě v roce 1970. Od tohoto roku působil jako profesor pedagogické psychologie v Izraeli, Ramat Gan, na pedagogické fakultě Univerzity Bar Ilan. Od roku 1978 působil i na univerzitě v Nashvillu (Tennesse, USA). Středem jeho odborného zájmu je oblast vývojové, klinické a kognitivní psychologie v pohledu, který respektuje kulturní odlišnosti.
V šedesátých letech 20. století Feuerstein založil výzkumný institut Hadassah – WIZO – Canada Research Institute, jehož úkolem bylo propojit výzkum adaptace výukového procesu, výukové a školicí činnosti a klinického poradenství. Postupem času začali s metodou instrumentálního obohacování pracovat další odborníci a zjistili, že ji lze aplikovat v řadě dalších oblastí, než v jakých ji Feuerstein původně začal používat, například při práci s mentálně postiženými dětmi, zejména s Downovým syndromem, pro něž Feuerstein založil jakousi vzorovou kliniku. Jejím posláním bylo zavádění nových projektů, například chráněné bydlení. Součástí projektu chráněného bydlení je i takzvaný cvičný dům, kde si mladí lidé mohou osvojovat různé dovednosti potřebné pro běžný život, aby byli nezávislí na rodičích (mohou pracovat na klinice a získávají příležitosti k dalšímu vzdělávání).
Výhody a aktuálnost výuky způsobu myšlení v souvislostech objevili i lidé, kteří pracují s nadanými dětmi, odborníci v oblasti marketingu a personalistiky.
I v současnosti je profesor Feuerstein stále činný a přednáší nejen v Izraeli, ale i na konferencích po celém světě. V roce 2005 jsme byli velmi potěšení, že přijal pozvání a přednášel i v Praze. Při této příležitosti obdržel stříbrnou medaili Univerzity Karlovy.
Převzato s laskavým svolením autorky PaedDr. Evy Váňové ze stránek: https://www.ucime-se-ucit.cz/